Jak čekali na dobré zprávy

“Střídání stráží!” zavelel tatínek a vystrkoval Vikiho z pohovky před televizí. Viki se zahihňal, vyskočil, zasalutoval a odpochodoval jako voják. Tatínek neváhal, Vikimu zasalutování opětoval, a pak se uvelebil tam, kde Viki doteď seděl a díval se na Večerníček. Bylo sedm hodin a začínaly zprávy. To znamenalo, že Vikimu se blíží večerka a také to, že maminka s tatínkem si uvaří čaj a napjatě budou sledovat, co se ten den událo.

Viki se většinou tvářil jakoby nic a hrál si se svojí nejoblíbenější hračkou – s robotem, který se uměl proměnit na auto. Ale ve skutečnosti měl uši i oči nastražené, aby mu neuniklo ani slovo. Fascinovali ho vážní pánové v oblecích a kravatách, řečnící tak zaujatě, že museli jistojistě řešit důležité věci. Sledoval obrázky z jiných zemí a přemýšlel, jestli v té jiné zemi se také na   zprávy dívá nějaký kluk, který má svou oblíbenou hračku a tváří se, jakoby nic, i když má oči i uši nastražené.

Tentokrát se ale vážní pánové tvářili ještě vážněji než obvykle a maminka s tatínkem byli celí zachmuření. Viki nastražil uši ještě o kousek víc a zatajil se mu dech. Ten zatrolený kondorovirus nezmizel! Vypadalo to, jako kdyby si v létě vyrazil na prázdniny a teď se vrátil s plnou parádou. Jeden z vážných pánů dokonce právě v televizi říkal, že bude muset Viki zase zůstat doma a nechodit do školy! Vikimu se zatajil dech podruhé. Nechození do školy, které vypadalo na jaře jako prima prázdniny, bylo teď už jen dlouhé a nudné. Maminka s tatínkem si povzdechli.

“Slyšel jsi to, Vikoušku?” zeptala se maminka. Viki přikývl a přisedl si vedle maminky. “Jak dlouho mami? To už zase nebudeme chodit do školy až do prázdnin?” zeptal se Viki nejistě a měl trochu strach. Chtěl vidět Pepíka i ostatní a představa, že přijde o každodenní mumraj ve škole se mu moc nelíbila. Maminka zavrtěla hlavou. “Budou to snad jen dva týdny. To zvládneme,” řekl povzbudivým hlasem tatínek. Maminka i Viki kývli hlavou a poslouchali vážné pány dál, ale Vikimu vířilo v hlavě snad tisíc myšlenek a z toho, co v televizi říkali, slyšel každé desáté slovo.

“…promořování… …lokdaun… …virová nálož…” Jedno podivné slovo za druhým. Vikimu hučelo v hlavě jako v úle. Několikrát zamrkal a najednou uviděl vedle figurky robota, co se umí proměnit na auto, posedávat Strach. Viki do něj šťouchnul a Strach se otočil. Měl vykulené oči úplně stejně jako Viki a špitnul: “Ty tomu rozumíš?” Viki zavrtěl hlavou. 

Nerozuměl tomu ani za mák a měl pocit, že je to velká chyba. Z toho, jak se maminka i tatínek i všichni vážní pánové v televizi tvářili, pochopil, že se děje něco velkého, čemu by rozumět měl, aby to zvládl. Seskočil z gauče na zem a usadil se o kus dál, ale hučení v jeho hlavě nechtělo přestat. Strach se dokolébal až k němu a posadil se vedle něj. “Já tomu taky nerozumím,” řekl Strach a chvíli přemýšlel, “ale myslím, že tomu ani rozumět nepotřebujeme.” Viki se na něj zaraženě podíval: “Ale já jsem si vždycky myslel, že abych něco zvládl, tak prostě musím vědět co a jak. Jak to je a proč to je. A kondoroviru už nerozumím ani za mák. Myslel jsem, že odešel a všechno už bude dobré.” 

“Tos nebyl sám,” ozval se za ním měkký hlas. “Lásko!” vykviknul Strach a celý se rozzářil. I Viki pookřál a usmál se na Lásku. “Všichni bychom si přáli, aby bylo všechno dobré, Viki! Abychom mohli chodit do školy a na hřiště a za babičkou na její borůvkový koláč. Ale věci prostě jsou, jaké jsou. Nepotřebuješ kvůli tomu rozumět spoustě cizích slov. Jediné, co potřebuješ, je rozhodnout se, že to zvládneš nejlépe, jak to půjde. Že ještě jednou budeš superhrdina se svou maskou a že se budeš doma učit s maminkou a tatínkem. Že budeš jíst hodně ovoce a zeleniny a až se tě bude příště tatínek ptát, jestli se půjdete společně projet na kole, tak nebudeš otrávený, že musíš jít ven. Pohybu, zdravé stravy a umytých rukou se každý kondorovirus bojí,” řekla Láska.

Viki jí poslouchal a mlčky přikyvoval. “Nepotřebuješ všemu rozumět, abys to zvládl,”  dodal znovu Strach. Viki mu tentokrát nic nevysvětloval a jen si zhluboka oddechnul. V hlavě už mu nehučelo a myšlenky v ní nepoletovaly jako divoké včely. Bylo v ní příjemné ticho, které, protože Viki je Viki, už zase vymýšlelo lumpačiny.

Láska jakoby Vikimu do té příjemně tiché, a přesto lumpačivé hlavy viděla. Zahihňala se, zasalutovala jako předtím tatínek a řekla hrdě: “Střídání stráží! Láska střídá Strach!” Strachu se ta hra náramně líbila. I on vyskočil jako voják do pozoru a pochodem vchod!, vyměnili si s Láskou místa. To už se hihňal i Viki. Koutkem oka mrkl na rodiče, kteří pořád napjatě sledovali televizní obrazovku a lehl si na zem. Rychle složil z novin ležících na skříňce vedle něj čepici, narazil si ji na hlavu jako helmu a vyrazil. Po břiše se plížil, ne-ná-pad-ně, po vojensku, až pod stolek, na kterém stála televize. Škub! Vytrhl ze zásuvky šňůru, kterou do ní byla televize připojena. Její obrazovka zhasla a Vikiho rodiče vyskočili z gauče.

“Co to vyvádíš?” vykřikli jednohlasně, zatímco Viki se znovu jen zahihňal. “Myslím, že nemusíme rozumět všemu,” řekl Viki. Maminka s tatínkem se na sebe podívali. “To máš asi pravdu,” řekla po chvíli maminka. “Ano. Už jsme těch zpráv viděli dnes dost. Pořád čekám, až přijdou nějaké dobré, ale to bychom se načekali,” přitakal tatínek. “Tak si uděláme svoje zprávy,” vyhrkl Viki.

Sundal z hlavy čapku z novin, tedy pardon, vojenskou helmu a rychle smotal novinový papír do dlouhé nudle. Pečlivě si jí pod bradou zastrčil za triko a vysvětlil rodičům, kteří jeho počínání nechápavě pozorovali: “To je kravata. A teď vyhlásím dobré zprávy!” Odkašlal si, postavil se před televizi a řekl: “Vážení občané, nerozumím tomu, ale vím, že to zvládneme! A že příště půjdu na kolo rád a zítra bych si dal mrkev!” Maminka vyprskla smíchy, tatínek zalomil rukama a pak Vikiho i maminku objal. A Vikiho hlavě se už nechtělo ani lumpačit. Prostě jen tak byla a vrněla jako spokojené kotě.

Taky vám připadá, že je těch dobrých zpráv poslední dobou pomálu? Pojďme to spolu změnit! Kliknutím na jedno ze „sdílecích“ tlačítek pod článkem pošlete tuhle pohádku dál a uděláte někomu radost 🙂 Přidáte se k dobré vlně?

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů