Články autora

Daniela Jílková

21.6. 2021

Jak Linda chtěla, aby už bylo všechno hotovo

Linda si prohrábla dlouhé hnědé vlasy a špičkou boty kopla do drobného kamínku na cestě. Byla už pořádně nervózní. Autobus, kterým jezdila do školy, tu měl dávno být. A ona, jako obvykle, stála na zastávce dobrých dvacet minut předtím, než byl pravidelný čas jeho příjezdu. Povzdechla si. Už aby tu byl! Čekala tu takhle pokaždé a měla...

1.5. 2021

Jak to bylo s Láskou

Bylo jaro. Ve stromovém domečku i kolem něj všechno ožívalo. Větve Stromu se obalovalovaly šťavnatě zelenými lístečky a Jižánci se tetelili při každém pohledu do jeho koruny. Milovali jaro se vším všudy, s jeho aprílovým počasím, pestrobarevnými kvítky i ještě ospalými čmeláky, kteří se probouzeli po dlouhé zimě. Jeden z těch jarních večerů posedávali před stromovým domečkem,...

25.3. 2021

Jak Natálka přestala lhát

Natálka i ostatní děti běžely školní chodbou. Zvonek před chvílí ohlásil konec poslední hodiny, všichni spěchali do šatny a domů nebo za rodiči, kteří netrpělivě postávali před školou. Natálčiny spolužačky Mína s Vendulkou si i při tom běhu stačily důležitě o něčem povídat a Natálka se zamračila. Zase něco řeší bez ní! Pokaždé jí trvalo o trochu déle, než...

28.2. 2021

Jak chtěl být Vašek první

“Konečně! KO-NEČ-NĚĚĚĚ!” vykřikl Vašík, sotva ráno otevřel oči. Z postele viděl oknem svého pokoje střechu protějšího domu. Oslňovala ho bílou barvou velké sněhové čepice a zdálo se, že na něj zpod té čepice vesele pomrkává. I ta střecha ví, jak Vašek miluje zimu! Rychle vystřelil z peřin a běžel do kuchyně. Věděl, že tam najde maminku s tatínkem...

15.1. 2021

Jak měl každý svoji pravdu

První Vánoce, kdy s Jižánky bydlela Pravda, utekly jako voda. Byly plné voňavého cukroví, horkého čaje a sněhových vloček, mezi kterými Jižánci tančili a mysleli na všechny, které mají rádi. A byl leden, začal nový rok a jak to tak na nový rok bývá, Jižánci byli celí dychtiví vědět, co je čeká. Jenže jak to tak bývá,...

23.12. 2020

Jak Jižánci slavili Vánoce

K zemi se jedna po druhé snášely malé sněhové vločky. Panika běhala po zahradě před Stromem, chytala je do tlapek a dívala se, jak pomalu tají. Zahihňala se a všechno se v ní tetelilo. Dnes je přece Štědrý den! Těšila se na společnou večeři s ostatními Jižánky. Těšila se na dárečky, které se určitě pod stromečkem objeví, protože Panika...

17.12. 2020

Jak si Anka oddechla

Byla ještě tma. Anku jako každé ráno vzbudily maminčiny kroky na schodech ještě dřív, než maminka měkce otevřela dveře pokoje a šeptem vyslovila její jméno. Jako každé ráno Anku ještě před snídaní čekal na stole v obývacím pokoji inhalátor, na zemi podložka na cvičení a za stolem maminka nebo tatínek, dohlížející na její ranní program.  Zavřela pevně oči...

23.11. 2020

O pleteném světě šikulky Hanky

Bylo pondělí. Šikulka Hanka vyhlédla z okna svého pokoje na ulici. Mezi domy se líně povalovaly chuchvalce mlhy a drobně pršelo. Vítr si hrál s několika barevnými listy spadlými ze stromů a i když Hanku dělilo od toho mlhava sklo okenní tabulky, cítila chlad a vlhko, připravené zalézt za límec kabátu, za uši i za nehty. “Brr!” řekla si...

3.11. 2020

Jak se Láska cítila poloviční

Podzim je stejně nejlepší, pomyslela si Láska. Tlapkou rozhrábla barevné listí a vytáhla jeden velký list spadlý ze Stromu. Hrál snad všemi barvami. Přitiskla ho k sobě a radostně se zatočila dokola. Tenhle je ten pravý! Bylo brzy ráno a list se ještě třpytil ranní rosou. Láska měla tahle časná rána ráda. Proč spát,...

17.10. 2020

Jak čekali na dobré zprávy

“Střídání stráží!” zavelel tatínek a vystrkoval Vikiho z pohovky před televizí. Viki se zahihňal, vyskočil, zasalutoval a odpochodoval jako voják. Tatínek neváhal, Vikimu zasalutování opětoval, a pak se uvelebil tam, kde Viki doteď seděl a díval se na Večerníček. Bylo sedm hodin a začínaly zprávy. To znamenalo, že Vikimu se blíží večerka a také to, že maminka s tatínkem...